Jak pátrání po předcích probíhá

Každý rodokmen si žádá zcela individuální přístup, protože samozřejmě neexistují dva stejné rody se stejným rodokmenem, proto je každé pátrání po předcích zcela jedinečné. A od toho se odvíjí i postupy při hledání předků. Existují však milníky, které si lze vytyčit a na jejich základě postup bádání popsat.

1. Úvodní seznámení s rodem

Tato část je v režii zadavatele rodokmenu, kdy si vzájemně povídáme o tom, co o rodě ví, proč se rozhodl vydat na cestu do minulosti, jaká má očekávání a další spíše současné záležitosti.

2. Skok přes jedno století

Tato část je snadno spojitelná s první částí, uvádím ji však separátně, aby byl patrný její význam. Ideálně se snažím vyhnout tzv, živým matrikám, což jsou matriční záznamy, kde je předpoklad, že bychom mohli spatřit ještě údaje o někom živém, což naše legislativa nepovoluje. Za živé matriky se označují ty matriky, kde poslední záznam je mladší 100 let pro matriky narozených, 75 let pro matriky oddaných. Osobně označuji za magické datum, kdy už matriky jsou jistě mrtvé rok 1900, což s časem ubíhá a občas je možné se i v matrikách narozených dostat již blíže, ale není to pravidlem.

Tudíž je dobré data za poslední století sesbírat ideálně jinak. V době protektorátu bylo nezbytné mít doma rodné listy pro prokázání původu. A právě toto protektorátní nařízení mnohým pomůže skok přes dvacáté století učinit. Případně lze vyjít z jiných záznamu.

Pokud se žádná vodítka najít nepodaří, není třeba si zoufat, dvě generace lze dát často dohromady a pak je možné pátrat v živých matrikách. Nevýhodou je jen potřeba plné moci k získávání údajů (pro tooh, kdo pátrání za vás případně provádí) a fyzické cestování po úřadech.

3. Smluvený rozsah bádání

Opět by tato část mohla proběhnout dohromady s částí první, avšak její význam je opět velký. Rodokmen či historická rešerše jsou prací o čase. Obzvláště pátrání po střípcích životů předků a skládání těchto střípků si vyžádá značnou porci času nezbytného k bádání. Proto je stěžejní se na rozsahu bádání a očekávaných výsledcích domluvit na počátku. Tím si vymezíme mantinely, ve kterých se budeme pohybovat s bádáním a tím i finančně. A pokud to je pro zadavatele v budoucnu zajímavé a chce se dozvědět více, můžeme tyto mantinely v průběhu rozšiřovat dle jeho přání a touze po historii svého rodu.

4. Samotné sestavení rodokmenu či historické rešerše.

Zde probíhá vlastní bádání, to už je zcela na genealogovi. Zadavatel je zpravidla průběžně informován o zajímavých poznatcích a pomalu se na světo světa dostávají ti, kdo jej již jednou spatřili. Bádání v historických archivech je často koníčkem genealogů a tak se občas sami nachytají při tom, že zadavateli odkrývají některé zajímavé údaje ještě před samotným dokončením rodokmenu.

U historické rešerše je bádání a soupis informací náročnější. Po sestavení nejsložitější formy rodokmenu - rozrodu se osobně vracím k jednotlivým osobám a snažím se pátrat hlouběji. Těch materiálů ke studiu je pak samozřejmě podstatně více, stejně jako je více komunikace s všemožnými institucemi dle toho, jaké životy předci žili. Typicky mohu zmínit Vojenský historický ústav a jeho archiv, Archiv bezpečnostních složek a nespočet dalších. S tím, jak ji já osobně striktně si stojím za ověřitelností všeho zjištěného, je pak historická rešerše rodu prací dlouhodobějšího charakteru a je plně vázána na mou aktuální i výhledovou vytíženost. Věřím, že obdobně pracují i ostatní svědomití genealogové.

5. Představení rodokmenu

To je finální fáze, kdy zadavatel prvně zří své předky v požadované formě. A genealog je uvede a představí.

U historické rešerše je to opět trošku jiné, tam zadavatel vidí celou práci ideálně ještě před finálním tiskem. Avšak rozdávání tištěné knihy mapující historii rodu svým blízkým už si užívá plnými doušky zadavatel. A ze získaných zkušeností si dovolím tvrdit, že takový dárek potěší snad vždy.