Nezjistíš-li odkud přicházíš, nezjistíš, kdo jsi a kam jdeš.
Dovolil jsem si začít citátem Henryho Pohanky, autora velmi dobrých genealogických a heraldických publikací.
Často nám totiž právě znalost naší rodové linie (rodokmenu) a její historie pomáhá pochopit naše rozhodování, skutky a činy, jichž se bezděky dopouštíme. Proto si myslím, že znát svou minulost, minulost svého rodu je otevřeným oknem k vlastní osobnosti.
K pátrání po vlastní rodové linii často vede nenápadná cesta uvědomění si sama sebe nebo něčeho vyššího, co si nedokážeme rozumem vysvětlit. Ať už to jsou vjemy typu „tady to znám“ a přitom jsem tu nikdy nebyl. Nebo sympatie či antipatie k někomu, k něčemu. Myslím, že každý z nás zažil nevysvětlitelný barvitý sen, který vás nás zavádí do historie ať už blízké či minulé. Každý z nás zažil ona deja-vu, kdy naprosto netušíme proč, ale některá místa, situaci či lidé jsou nám povědomí, ačkoli rozumem si je spojit nedokážeme. Nebo prostě máme vztah k hrabání se v záhonku navzdory tomu, že jsme ryzí panelákové dítě.
Genealogie takové zážitky vysvětlit pochopitelně také nedokáže, ale rozhodování, prožívání a reakce na některé situace máme hluboko zakořeněny takříkajíc „v genech“ a i když vycházejí často z rozumové části člověka, zdědili jsme mnohé právě od našich předků.